Miloš Makovský je pro mě typem člověka perfekcionisty, oddaného celý život muzice, který je hlavním motorem skupiny Taxi, kytaristou s velmi rychlýma rukama a invencí, jenž měl našlápnuto do hodně dobré společnosti, kdyby měl příležitost žít v jiném světě v dobách svého hudebního mládí.
Kytarista, který uměl čarovat se zvukem a kombinacemi zapojených krabiček už v dobách raných efektů a přesně věděl, jaký nástroj a jakou techniku potřebuje ke své jedinečné hře.
Těsně před pádem bolševika byl osloven osobním přítelem kytaristy Eddieho Van Halena, dvorního poradce firmy Kramer, která měla v ČSFR montovat své kytary, neboť Van Halenovo ucho zaznamenalo na Milošově nahrávce předváděných kytar řadu svérázných fines „jakéhosi kytaristy z východu“.
Jak vyhovět požadavku: pošli svá videa, pošli kontakt, když u nás v té době byl problém získat telefonní linku a o natočení videa si všichni mohli tak leda nechat zdát. O to smutnější bylo zjištění, když na příští Van Halenově desce už některé z fines zazněly – přišel na to i bez videa.
Až v 90.letech měl Miloš, řečený, Šmak, i svou nahrávku, když ho na projekt Čeští mistři rockové kytary přizval Petr Janda.
Problém s hybností dvou prstů levé ruky zahnal Miloše Makovského z pódia do zvukového studia a za několik let z něho vytvořil zvukového mistra, který slyší trávu růst, později specialistu na závěrečný mix a mastering nahrávek.
Rozcvičovat ruku a hrát však nikdy nepřestal a celá léta vytvářel a nahrával nevšední kompozice, z nichž mnohé máte možnost na CD slyšet.
Ale co je hlavní – Miloš Makovský je dobrý člověk, a proto jsem rád, že jsme spolu na přelomu 80. a 90. let mohli téměř pět let hrát a že např. moje deska Odkud jdeš a kam z roku 1993 je ozdobena jeho hrou.