Synkopy a Oldřich Veselý…. s Milošem Makovským
Návrat Oldřicha Veselého z Prahy do Brna po více jak čtyřletém angažmá v renomované skupině M Efekt (Blue Effect) nebyl tak úplně jednoduchý. Synkopy 61 postupně prošly personálními proměnami a ztratily zavádějící číslovku v názvu. Nová sestava natočila ve slovenském Pezinoku artrockově orientovaný projekt Sluneční hodiny. Navzdory úspěšnosti audiovizuálního pojetí se kompletní nová sestava neudržela. O Vánocích 1982 oznámili kytarista Emil Kopřiva a mistr-zvukař Vladimír Holek, že skupinu Synkopy opouštějí, což nikdo neočekával. Nastalá situace nebyla nijak povzbudivá, ale bylo třeba ji neodkladně řešit.
Oldřich Veselý si vzpomněl, že v minulých časech během návštěvy u rodičů jeho první ženy ve Velkém Meziříčí, v kulturním domě v Kozlově, zhlédl koncert místní rockové skupiny Renovace a že ho v ní muzikantsky zaujal kytarista. Jmenoval se Miloš Makovský. V dané době už ale Miloš Makovský ve Velkém Meziříčí nebydlel a od roku 1981 přesídlil do Brna. Přemluvil ho kamarád a také spoluhráč ve skupině Electris.
Milošův muzikantský potenciál šel v té době už strmě vzhůru a brzy získal pověst technicky precizního hráče, jenž výrazně převyšoval tehdejší kytaristy na brněnské rockové scéně. Vedle Oldřicha Veselého se pro něho nadchnul i nový kapelník Synkop Jiří Rybář. A tak se stalo, že už v lednu 1983 začal Miloš Makovský se Synkopami zkoušet. Neměl to ale nijak jednoduché. Nejenom že se musel učit kytarové party pro nový projekt, ale také kytarové party svého předchůdce Kopřivy, protože se počítalo s tím, že se Sluneční hodiny budou prezentovat až do premiéry nového audiovizuálního projektu.
Na rozdíl od předešlého alba nahrávací proces probíhal v Praze ve studiu Smetanova divadla. Základní nevýhodou byla okolnost, že studiová technika byla na podstatně horší úrovni než v Pezinoku a k dispozici byl pouze osmistopý studiový magnetofon.
Synkopy nahrávaly nový projekt v sestavě: Oldřich Veselý (klavír, varhany, clavinet-pianet Hohner, synthesizer Micromoog, synthesizer Korg Polysix, sólový zpěv), Jiří Rybář (bicí nástroje, percussion, zpěv), Pavel Pokorný (klavír, varhany, clavinet-pianet Hohner, synthesizer Micromoog, synthesizer Korg Polysix, housle, zpěv), Vratislav Lukáš (violoncello, baskytara, akustická kytara Ovation, zpěv) a konečně Miloš Makovský (elektrická kytara, akustická kytara Ovation, baskytara). Nutno podotknout, že většinu hudebníků Miloš Makovský v kapele neznal a že pravděpodobně nejhlavnějším impulsem pro to, aby nabídku ke členství ve skupině přijal, byla okolnost, že Oldřich Veselý byl bývalým klávesovým hráčem a zpěvákem v renomované a uznávané pražské kapele M Efekt (Blue Effect). Miloš Makovský pražskou kapelu obdivoval, stejně tak jako virtuosního kytarového hráče Radima Hladíka.
Synkopy 
Synkopy 
V roce 1983 spatřilo světlo světa album Křídlení. Projekt ve své strategii v mnoha ohledech navazoval na Sluneční hodiny svým artrockovým pojetím, v němž opět vládly propracované vokální party a aranžérsky velmi pečlivě sestavené instrumentální vstupy jednotlivých hudebníků. Poměřováno historickými souvislostmi zůstával projekt Sluneční hodiny (1981) nejslavnějším opusem Synkop osmdesátých let. Také jeho prodeje byly na domácí poměry velmi dobré – 50 000 prodaných alb. Zato album Křídlení (1983) se prodalo 70 000 kusů, což svědčilo o vzedmutém zájmu o propracovaný artrock. Hifisté, kteří album testovali na svých drahých kvalitních přístrojích japonské provenience, konstatovali, že lépe sejmutý zvuk byl na Slunečních hodinách, což rozhodně ovlivnila okolnost tehdy nejkvalitnějšího nahrávacího studia v tehdejším Československu, v Pezinoku.
Jistou nevýhodou byla okolnost, že Miloš Makovský nastoupil do skupiny v době, kdy řada materiálu už byla rozaranžovaná a jeho kytarový podíl přece jenom nedostal tolik prostoru, který by si jednoznačně zasloužil. Na koncertech to ovšem bylo jiné: tam se jeho kytarové party stávaly v řadě ohledů hlavním poznávacím znakem vedle baterie synthesizerů, kterými kapela vládla. Na Miloše Makovského se chodili dívat nejen fanoušci náročnější kytarové hry, ale často i hudebníci, kteří netušili, jak velký mimořádný talent působí na brněnské rockové scéně.
Ve skladbě Krát Kolikrát se blýskl v mezihře Miloš Makovský kytarovými nálety – nevýhodou byla okolnost, že jeho prostor byl hodně střídmý. Pochvalu zaslouží ale i jeho kytarový podíl ve skladbě Blues o výčepu, kde zanechává velmi znatelný otisk, ale jeho prostor se zdá být pozasunut do pozadí, přestože jeho právo na místo na slunci bylo nesporné. Kytarové extempore ovšem hovoří jasnou řečí instrumentální velmi dobře vybaveného hráče, ale i tady je stopáž skladby příliš krátká, než aby mohl totálně rozvinout svůj instrumentální potenciál. Rozhodně nelze šetřit pochvalou ve skladbě Souznění s nápadně výrazným rockovým zaměřením, kam Makovského kytarové party výtečně zapadají a dokáží oslnit.
Z historického hlediska se jednalo pravděpodobně o poslední československé artrockové album, které bylo vydáno. Zatímco artrock britského typu vládnul na světových pódiích především v sedmdesátých letech, osmdesátá léta pompéznost, okázalost a mistrovské pojetí rockové hudby v mnoha ohledech se symfonickými prvky, nemilosrdně vytěsnila a nová hudební generace rockových příznivců začala hledat nové hrdiny a vzory a totálně odlišné muzikantské myšlení. Artrock se stal hudebním dinosaurem a do popředí vstupovala new wave, reggae, alternativní scéna, stejně jako synthipop a samozřejmě nejrůznější varianty metalu.
Ze strany pořadatelů přestal být cílený zájem o audiovizuální projekty a pro Synkopy to znamenalo vážně se zamyslet nad příští hudební koncepcí budoucího projektu. Kapelu opustil multinstrumentalista Lukáš a na jeho místo nastoupil baskytarista, kytarista a zajímavý zpěvák Vilém Majtner (mj. bývalý Makovského spoluhráč ze skupiny Electris). Ten pocházel z oblasti hard and heavy a dalo se očekávat, že jeho příchod ovlivní příští počínání kapely. Ostatně Veselý a Rybář se domluvili, že napříště výrazně zkrátí stopáž nových skladeb a že autorsky dostanou svou příležitost mladí hudebníci Miloš Makovský a Vilém Majtner. Začal vznikat další projekt kapely, který byl vydán pod názvem Zrcadla v roce 1985. Jednoznačná artrocková orientace se z alba vytratila, i když ne zcela absolutně, ale tendence pojímat hudbu v jiných rozměrech na něm rozhodně nelze přeslechnout
Miloš Makovský se zde autorsky etabloval ve vlastních skladbách Kšíry, předmikrofonem zde stojí Vilém Majtner. Láskovej mučedník jakoby přesedlala v úvodu do funku. V další části je cítit z Majtnerovy prezentace vliv Johna Wettona a částečně kapely Asia a Co po tobě zbylo už nemá daleko k synthipopu, kterému se Synkopy přece jenom mohly vyhnout, už jenom díky strojové rytmice elektrických bicích nástrojů. Spoluautorsky zde má podíl v písních Zrcadla (s Oldřichem Veselým), kam Makovský vkládá obdivuhodnou eskapádu výtečně zrychlených tónů, naproti tomu, ve skladbě Poznám (společně s Vilémem Majtnerem) pulsuje funkový rytmus, což bychom u Synkop dříve jen těžko mohli předpokládat, a konečně Chytal bych v žitě (rovněž s Majtnerem), je pravděpodobně Makovského nejsilnějším autorským vkladem na albu a nejnadějnějším počinem do budoucna s ohledem k jeho dalším soukromým ambicím. Také sem vložil pečlivě vypreparované kytarové sólo, které se velmi dobře propojilo nejen s Majtnerovým vokálem, ale i s Veselého synthesizery. Řekl bych, že Miloš Makovský především instrumentálně a řadou nápadů podepřel album Zrcadla. Jako autor zde byl jasným příslibem, třebaže jeho skladatelský podíl musel ještě dozrát. To ostatně potvrdila jeho pozdější autorská tvorba, která v harmonických i melodických rovinách rozvinula jeho imaginace.
Objevily se názory, že na albu Zrcadla se objevují inspirace od proslulých skupin Rush, U.K., Asia a Marillion (zejména první dvě jmenované) tehdy kapela dost poslouchala, ale v tom bych neviděl žádný kámen úrazu, vždyť M Efekt se nechal inspirovat ve druhé polovině sedmdesátých let skupinou Yes, Progress Organization byli v jisté fázi ovlivněni Vanilla Fudge a Cream, jejich pokračovatelé Progres 2 zase Pink Floyd, Futurum se netajili vlivem King Crimson nebo Talking Heads…..
Autorská a tvůrčí proměna repertoáru Synkop byl náročný proces hledání nové tváře. V jejich hudbě se objevují elektrické bicí nástroje, které významně ovlivnily sound alba, ale také rozmanitější zapojení různých synthesizerů odlišných značek. Reakce na album Zrcadla nebyly zdaleka tak jednoznačné, třebaže kapela dávala najevo, že hodlá napříště pracovat odpovědně se svým uměleckým potenciálem. Oldřichu Veselému připadlo album jako málo konzistentní a jeho kvality objevil s odstupem poměrně dlouhé řady let. Přiznal velký podíl Miloši Makovskému, jenž svými novými neotřelými postupy v řadě ohledů ozvláštnil albové pojetí.
Vydavatelství ARTIA v roce 1986 vydává album Flying Time, což byla cizojazyčná zpívaná verze projektu Křídlení, na němž měl Makovský svůj podíl. Hudební základ zůstal stejný, jenom zpívaná interpretace byla pro zahraniční hudební trh zvolena v angličtině
Miloš Makovský byl ovšem postupně vnitřně rozladěn z dalšího vývoje uvnitř kapely, což ještě podmínil Veselý tím, že si zakoupil počítač Commodore, který chtěl napříště zapojit jako tehdy novou technologii do vytváření hledačských postupů. Makovský měl ale pocit, že Synkopy opouštějí svou rockovou identitu a s tímhle vývojem se neztotožnil. Celkem logicky usiloval o ještě aktivnější zapojení jeho elektrické kytary do soundu Synkop, ale vývoj šel jiným směrem. Dává tedy v kapele výpověď, ale odešel až koncem roku 1987. Veselý a Rybář se tomu samozřejmě bránili, protože si mimořádnost Makovského podílu na celkovém soundu kapely uvědomovali, ale Makovský už v hlavě nosil obrysy koncepce hudby, o které byl přesvědčen, že by v rámci Synkop nemohl prosadit, ani uplatnit. Odchod ze Synkop pro něho znamenal bohužel i ztrátu profesionálního statutu, ale nikterak nevyhasínala jeho snaha prosadit svoje hudební myšlení, což se nakonec zúročilo v jeho kapele Taxi….
Miloš Makovský zůstal pro Synkopy osmdesátých let hodně důležitým instrumentálním pilířem, poctivým hudebníkem, který svým přístupem hudbu vnímal s jistou mírou pokory a neutuchajícím entuziasmem. I když jeho podíl možná nebyl stoprocentně doceněn, přesto zde zanechal svoje nesmazatelné umělecké stopy…..
napsal Peter Gratias