Miloš Makovský – mezi přáteli a kamarády nazývaný ŠMAK. Miloš prostě je, a to nejenom pro mne, synonymem skromnosti, poctivosti, nesmírné pracovitosti, geniálních hudebních nápadů ap. No prostě všech těch správných vlastností, které mají jenom ti lidé, „co opravdu něco Umějí“!
S Milošem Makovským jsem měl tu čest v polovině 80tých let 20.století, v období art rocku skupiny Synkopy, spolupracovat na vytváření hudebních kompozic.
Už po roce působení ve skupině dokonce dosáhl takového uznání, že jistá část fandů chodila speciálně pouze na něj. Ne, že by Alain Delon, ale kvůli jeho technicky skvělé, promyšlené a zvukově brilantní kytarové hře, kterou jsem obdivoval nejen já, ale i většina těch nejvěhlasnějších československých kytaristů i ostatních muzikantů z branže. Však také měl jako jediný z kapely svůj sólový samostatný blok, po kterém se i skandovalo vestoje.
A víte, jak poznáte geniálního kytaristu? Já už to teď vím a nedělá to jen Radim Hladík a jemu podobní kytaroví mistři, ale všiml jsem si toho i u Miloše Makovského. Když s nimi i v civilním rozhovoru rozmlouváte, tak stále má i bez kytary ruce připravené ke kytarové akci a prsty neklidné. Ale teď už to vím – no prostě pořád hraje. A kdybyste mu dali do rukou kytaru, tak to, co vám říkal verbálně, určitě by se rozezvučelo v úchvatné kytarové sólo.
Miloš, děkuji ti, že jsem s tebou mohl ty skvělé roky prožít a držím ti všechny palce i do let příštích.